Povodně z přívalových srážek
Povodně z přívalových srážek vznikají nejčastěji následkem rychlého povrchového odtoku způsobeného intenzivním deštěm, který se v členitém terénu rychle koncentruje do říční sítě. Škody způsobené přívalovými srážkami v extravilánu včetně eroze zemědělských ploch a následným transportem sedimentů do zastavěných oblastí jsou považovány za součást povodní z přívalových srážek.
Předpokládaný územní a časový rozsah
Povodně z přívalových srážek jsou způsobené krátkodobými dešti velké intenzity, které zasahují obvykle malá území. Tento typ povodní se může kdekoliv na malých vodních tocích i mimo ně. Katastrofální důsledky mívají zejména na sklonitých vějířovitých povodích. Projevují se velmi rychlým vzestupem hladiny a následně i velmi rychlým poklesem. Kromě vysoké intenzity srážek sehrává velmi důležitou roli schopnost půdního povrchu vsakovat a zadržovat vodu. Velkou roli zde hraje typ vegetačního pokryvu nebo protierozní opatření a také aktuální stav nasycení půdního povrchu po předchozích srážkách.
Katastrofální důsledky přívalových letních povodní byly registrovány zejména na sklonitých podhorských povodích o ploše 5-250 km2 (např. Stěnava, Bělá, Jílovský potok, Dřevnice, Jičínka aj.). Nejdynamičtější průběh a největší ztráty na životech působí tyto povodně obvykle v povodích o velikosti cca 1-20 km2 s dobou koncentrace méně než 1 h.
V minulosti se vyskytly i přívalové povodně velkého plošného rozsahu zasahující území o velikosti stovek až tisíců km2. Nejznámějším historickým případem je povodeň z května 1872 na dolní Berounce, nověji pak povodeň v červnu 2009 v povodí Luhy a Jičínky.
Kritické body a jejich přispívající plochy
Přívalové povodně se mohou vyskytnout v ČR prakticky kdekoli, a to i mimo síť trvalých vodních toků. Proto byly identifikovány tzv. kritické bod, které indikují zastavěná území potenciálně ohrožených soustředěným povrchovým odtokem v důsledku intenzivních srážek. Kritické body jsou průsečíky dráh soustředěného odtoku s hranicemi zastavěných území. Ke každému z nich jsou vymezeny přispívající plochy (povodí s uzávěrovým profilem v kritickém bodu). V roce 2009 bylo identifikováno celkem 9 261 kritických bodu a jejich přispívajících ploch.
Možné příčiny vzniku povodní z přívalových srážek
Některé meteorologické situace jsou mnohem příhodnější pro vznik a vývoj bouřkových procesů. Na území ČR v letní polovině roku pobíhá velký počet bouřkových událostí při západním přenosu vlhkého vzduchu z Atlantiku, případně z východního směru, kdy se kolem středu tlakové níže nad Středozemním mořem dostává do střední Evropy vzduch nasycený vodní parou ze Středomoří nebo z Černého moře.
Rizikovými faktory pro vznik povodně z přívalových srážek jsou:
- intenzita srážek,
- rychlost pohybu bouřek – čím pomalejší pohyb, tím větší riziko,
- řetězový efekt – přechod několika bouřek v těsném sledu přes jedno povodí; tyto bouřky nemusí být extrémně silné,
- synergie pohybu bouřek se směrem odtoku vody v povodí – postupují-li bouřky po směru odtoku vody z povodí, je riziko povodně vyšší než při jejich opačném pohybu,
- výskyt nepropustných a málo propustných povrchů, nebo velké předchozí nasycení území podporující rychlý odtok,
- konfigurace terénu s velkou svažitostí, úzkými říčními údolími.
Možnosti predikce
Možnosti předpovídání přívalových povodní jsou velmi omezené, a to vzhledem k prudké dynamice vývoje konvekční oblačnosti, ze které pocházejí přívalové srážky. I když meteorologické podmínky pro vznik silných přívalových srážek můžeme poměrně úspěšně předpovídat, přesnou lokalizaci výskytu, trvání a intenzitu přívalových srážek a tím i konkrétní ohroženou lokalitu predikovat v podstatě nelze.
Indikátory vzniku a rozvoje
Z hlediska predikce vývoje je důležité sledovat indikátory zveřejňované ČHMÚ:
indikátor přívalových povodní – ukazatel je stanovován od dubna do října a reprezentuje odhad aktuální nasycenosti území vodou k 8. hodině místního času. Červené odstíny v mapě, zveřejňované ČHMÚ, představují území s nedostatkem vody, zelené odstíny území s vláhovým přebytkem. Vysoká nasycenost představuje potenciální riziko zvýšeného povrchového odtoku. To je v rámci ukazatele vyjádřeno i hodnotou vypočteného limitního úhrnu srážek o délce trvání 1, 3 a 6 hodin, které mohou v dané situaci vyvolat rychlý a potenciálně nebezpečný odtok z povodí. Vůči těmto limitům lze porovnávat aktuálně měřené srážky v síti ČHMÚ, nebo v instalovaných lokálních výstražných systémech.
[HŠ1]Konzultovat, zda je tento odstavec stále aktuální, v případě, že ne, vymazat.