Domů Klima a energetika Změna klimatu Mitigace změny klimatu

Mitigace změny klimatu

Snižování emisí skleníkových plynů a posilování jejich propadů (mitigace) je nedílnou součástí řešení změny klimatu a jejích negativních dopadů.

Emise a propady hlavních skleníkových plynů jsou pravidelně kontrolovány Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu formou inventarizace. Inventarizace je prováděna v souladu s metodikou Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). V ČR nese zodpovědnost za správné fungování Národního Inventarizačního Systému (NIS) Ministerstvo životního prostředí, které pověřilo Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) jako organizaci zodpovědnou za koordinaci přípravy inventarizace a požadovaných datových i textových výstupů.

Z hlediska jednotlivých plynů je nejvýznamnějším skleníkovým plynem oxid uhličitý (CO2) s podílem 80,9 % na celkových emisích, následovaný methan (CH4) 11,5 %, oxid dusný (N2O) 3,9 % a F-plyny 3,8 %. Nejvýznamnější kategorií inventarizace je sektor energetiky, odkud pochází 77,5 % celkových emisí skleníkových plynů, převážně CO2.

Strategie ochrany klimatu České republiky byla prezentována Národním programem na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (dále jen „Národní program“) z roku 2004. V roce 2007 bylo provedeno vyhodnocení Národního programu z hlediska účinků a ekonomických možností přijatých opatření včetně srovnání výchozího stavu a redukce emisí dosažené od přijetí Národního programu. Z vyhodnocení Národního programu vyplynulo, že během několika let došlo v rámci většiny sektorů k významnému pokroku v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Na druhé straně má Česká republika stále poměrně nepříznivé ukazatele z hlediska energetické náročnosti a produkce emisí skleníkových plynů na obyvatele, resp. jednotku HDP. Jako problematický se rovněž jeví sektor dopravy, jehož emise vykazují trvalý meziroční nárůst.

Od roku 2004, kdy byl Národní program vytvořen, došlo k vývoji politických jednání v České republice i ve světě (v rámci EU a UNFCCC). Proto byla zpracována nová Politika ochrany klimatu v České republice, která nahrazuje Národní program z roku 2004. Politika ochrany klimatu v České republice byla schválena usnesením vlády č. 207 ze dne 22. března 2017. Průběžné hodnocení proběhlo v roce 2021 a mj. na jeho základě byla v roce 2024 připravena a v roce 2025 schválena poradou vedení MŽP aktualizace POK pro období 2025 až 2050.

Aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice pro období 2025 až 2050 navazuje na Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu z prosince 2024 a slouží jako jeho prováděcí dokument pro oblast ochrany klimatu.

Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dlouhodobým cílem Aktualizace POK je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050.

Aktualizace POK definuje hlavní priority v oblasti ochrany klimatu a účinná opatření vedoucí k dosažení těchto cílů při zajištění příznivého hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti. Dokument počítá se zavedením přibližně 70 opatření v oblastech energetiky, průmyslu, dopravy, budov, hospodaření v krajině a odpadového hospodářství, včetně celé řady dalších opatření průřezového charakteru. Tato opatření vyplývají především z platné legislativy EU a politik přijatých vládou.

Aktualizace POK je zároveň příspěvkem České republiky k dosažení mezinárodních cílů v oblasti ochrany klimatu a bude sloužit jako dlouhodobá strategie nízkoemisního rozvoje pro účely Pařížské dohody.

 

Odkazy

 

Stáhněte si

Politika ochrany klimatu v České republice - Aktualizace pro období 2025 až 2050

Aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice představuje strategii v oblasti ochrany klimatu do roku 2030, s výhledem do roku 2050, a definuje cíle a opatření na národní úrovni, která povedou k efektivnímu snižování emisí skleníkových plynů. Slouží jako prováděcí dokument Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu pro oblast klimatu.

Politika ochrany klimatu v České republice

Politika ochrany klimatu v České republice nahrazuje Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004. Definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a její Kjótský protokol, Pařížská dohoda a závazky vyplývající z legislativy Evropské unie). Tato strategie v oblasti ochrany klimatu se zaměřuje na období 2017 až 2030, s výhledem do roku 2050, a měla by tak přispět k dlouhodobému přechodu na udržitelné nízko-emisní hospodářství ČR.

Vyhodnocení vlivů koncepce dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, včetně vyhodnocení vlivů koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR

Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu představuje strategický dokument České republiky, který je strategií státu v oblasti ochrany klimatu včetně návrhu politik a opaření vedoucích ke zmírňování negativních dopadů probíhající změny klimatu. Národní program byl připraven podle požadavků rozhodnutí Rady Evropské unie 99/296/EC a v březnu roku 2004 schválen usnesením vlády č. 187/2004. Národní program definuje jak návrh konkrétních opatření na snižování emisí skleníkových plynů – opatření redukční (mitigační), tak opatření umožňující jednotlivým ekosystémům se změně klimatu přizpůsobit – opatření adaptační, a požaduje jejich zahrnutí do koncepčních materiálů všech dotčených resortů.

Informace o opatřeních v rámci LULUCF (tzn. odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví; dostupné v AJ)