Environmentální podmínky při čerpání EU fondů
Rámcová vodítka pro implementaci zásady „významně nepoškozovat“ životní prostředí (DNSH) a prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu v EU fondech v ČR
Environmentální udržitelnost a ochrana životního prostředí před jeho poškozením jsou důležitou součástí klimatických a environmentálních cílů, ke kterým se Česká republika společně s ostatními členskými státy zavázala na úrovni Evropské unie. Tyto závazky se tak promítají do přípravy a revizí regulatorního rámce unijního rozpočtu včetně nástrojů financování EU, především fondů EU, a stávají se tak pevnou součástí strategií, sektorové legislativy, legislativy týkající se fiskální politiky EU, metodických pokynů a případných dalších nástrojů.
V tomto kontextu se tato problematika dotýká i řídících orgánů v rámci politiky soudržnosti, vlastníků komponent v rámci Národního plánu obnovy a ostatních administrátorů fondů EU, kteří mají povinnost implementovat tyto environmentální požadavky do podmínek a procesů spojených s poskytováním zdrojů EU v ČR.
Za cílem vyjasnění účinné legislativy a metodik EU pro environmentální požadavky v rámci EU fondů vytvořilo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a dále řídícími orgány operačních programů Rámcová vodítka pro implementaci zásady „významně nepoškozovat“ životní prostředí (DNSH) a prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu v EU fondech v ČR. Rámcová vodítka specifikují konkrétní doporučení pro implementaci platného regulatorního rámce pro fondy EU z pohledu životního prostředí a zároveň slouží jako základní rozcestník pro naplnění těchto požadavků ze strany administrátorů fondů.
Působnost rámcových vodítek je zamýšlena primárně pro fondy politiky soudržnosti, jsou však relevantní průřezově pro všechny nástroje EU, kde je dán legislativní požadavek na zásadu významně nepoškozovat, zejm. Národní plán obnovy. Zároveň rámcová vodítka nestanovují povinné způsoby implementace a nenahrazují relevantní legislativu a metodické pokyny EU či legislativu a právní normy ČR. Dále nenahrazují specifická konkrétní ujednání mezi ČR a EU, která mohou být specifická pro jednotlivé programy.
Zásadu „významně nepoškozovat“ životní prostředí (DNSH) a prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu je nutné odlišit od tzv. taxonomie EU pro udržitelné investice. Ačkoliv nařízení EU č. 852/2020 o taxonomii EU pro udržitelné finance představuje společně s nařízeními v přenesené pravomoci (tzv. delegovanými akty“) konkrétní technická screeningová kritéria, za kterých lze považovat hospodářskou činnost a investice za environmentálně udržitelné, taxonomie je závazná pro označování zelených investic na finančních trzích a reporting nefinančních informací či reporting o udržitelnosti ze strany vymezených obchodních společností. Působnost taxonomie nezahrnuje veřejnou podporu a v rámci legislativy EU fondů, případně rozpočtu EU, je využíván pouze koncept zásady DNSH a kritéria taxonomie představují nepovinný referenční rámec.
Zásada DNSH v EU fondech vyžaduje po administrátorech EU fondů stanovit podmínky pro žadatele, při jejichž naplnění nedochází k významnému poškozování životního prostředí jak z pohledu zmírňování změny klimatu (mitigace) a přizpůsobování se změně klimatu (adaptace), tak dalších čtyř oblastí úzce spojených s ochranou životního prostředí, kterými jsou udržitelné využívání a ochrana vodních zdrojů, přechod na oběhové hospodářství, prevence a omezování znečištění a ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.
Prověřování infrastruktury z hlediska klimatického dopadu, tzv. „climate proofing“, je v případě politiky soudržnosti povinný pro investice do infrastruktury s životností alespoň 5 let. Cílem tohoto prověření je posílení energetické účinnosti investic do infrastruktury a v důsledku nových investic soulad s klimatickými závazky ČR. Prověřování zahrnuje taktéž zajištění odolnosti vůči dopadům změny klimatu a přijetí adaptačních opatření.